Ráda prozkoumávám okolí ,objevuji nové cesty ,

nikdy se nevrcím zpět po stejné cestě.

Je to jak v životě,není dobré se vracet stejnou cestou zpátky.

 

 

 

 

 

                                           Zvířecí hřbitov v lese,tak moc se mě tohle místo dotklo u srdíčka.

                                           Kolik lidských páníčů zde uložilo své čtyřnohé kamarády.

                                            Vedle mě si vesele pobíhal můjčtyřnohý  parťák a já si uvědomila,

                                             že si ho musím hodně užívat než mi odejde za duhový most.

                                           Ještě nás čeká hodně oběvování nových  cest.

                                           

 

Veď mě dál cesto má.

Takhle by mohl začínat můj dnešní den,písničkou kterou zpíval Pavel Bobek.Dnešní procházka byla ve znamení cest,cestiček a nového objevování a prozkoumávání okolí Rovinky.

   

 

 

 

Zámecko -papírnový výlet

No a nedalo mi abych  ,když už jsem v těchto končinách nenavštívila Velké Losiny-zámek a vyhlášenou výrobu papíru.Přes Červeno horské sedlo to už byl jen kousek.Ale kdo by tudy jezdil.
Počasí mi přálo a tak jsem hned ráno sedla do svého Zlatouška vzala si fotoaparát a vydala se na cestu.Myslela jsem si,že to zvládnu i tentokrát bez navigace.No ale když už jsem si nevěděla fakt rady,holku jsem vytáhla,zadala cíl a bezmezně jí důvěřovala.
Vedla mě pěkně ale když se silnice začala nenápadně zužovat a byla čím dál tím více podobající se spíš rozdrobené stezce-měla jsem pocit, že se tudy normálně nejezdí.Okolo jen pole a pasoucí se krávy.
Naštěstí jsem po delší době míjela obydlený domek a bylo mi jasné,že jestliže tady žijí lidé a cesta je jen ta po které jedu-tak musí být obyvateli domu využívaná.
Jaká byla moje úleva když po asi pěti kilometrech cesta přecházela v normální sice stále úzkou ale zpevněnou silnici.A co mi udělalo ještě větší radost-konečně jsem začala potkávat auta.Jak nádherný pocit jsem zažívala být opět v civilizaci.

 Zámek byl nádherný-upravený .Udělala jsem si pár fotek a zamířila pátrat kde by zde mohla být papírna.

 Stačilo ujít jen několik metrů a hned jsem jí našla.Po zakoupení vstupenky a krásného ručního papíru  v místní prodejničce začala prohlídka.
Velice milá paní naši skupinku zasvětila do tajů výroby ručního papíru.Překvapilo mě,že jeden papír vyrobený v této papírně projde dvaceti páry ruk a vyrábí se osm dní.
Papír putuje do celého světa a také na hrad do prezidentské kanceláře.

 Svůj celodenní výlet jsem ukončila v papírenské restauraci- po výborném obědě jsem se vydala zpátky a tentokrát ne po okrsku ale přes Červeno horské sedlo-směrem na Jeseník.Cesta sice hodně klikatá ale zato široká.

Hurá do lázní

Tentokrát mě čekají tři týdny v lázních v Jeseníku.Moje průdušky si to jistě zaslouží a tentokrát jsem vyrazila se svým motorovým zlatíčkem abych se mohla vydávat na větší trasy a prohlédnout si zdejší kraj trochu více zblízka.
Zatím jen procházím jedním místem.Zatím jen po okolí ale zítra ráno vyrazím o dost dál.😃

 Mramorová lavice s reliéfem návratu starověkých Germánů z lovu je kulturní památkou.Jejím autorem je sochař Engelbert Kaps

 No veverečka,na ty já mám velké štěstí.Ani chvilku nepostála potvůrka jedna.

 No je tam vidět v levo nahoře-vloni jsem na něm byla třikrát,letos mě neukecá.

Wellnes v únoru

        Krásné únorové sluníčkové dny jsme trávili u Orlíku.
        V přehradě bylo velice málo vody a tak jsem si mohla pořídit krásné fotky.

  Ubytování v hotelu Orlík-nádherný relax,nepřetržitý přístup do bazénu-příjemný personál a          vynikající jídlo.

Nesměla chybět ani návštěva zámku :Orlík

Samozdřejmě návštěva hradu Zvíkov