Cestička k domovu
Karel Václav Rais
Cestička k domovu
známě se vine.
Hezčí je krásnější
než všecky jiné.
Douška a šalvěje
kolem ní voní,
nikde se nechodí
tak jako po ní.
A kdybych na světe
bůhví kam zašel,
tu cestu k domovu
vždycky bych našel.
A kdybych ve světě
smutně se míval,
na téhle cestičce
vždy bych si zpíval.
Jedno krásné pondělí ráno ke konci starého roku jsem sedla do svého zlatého bujného oře a vydala se směr Vysočina. Už když jsem vyjížděla,začalo pršet a pršelo celou cestu až do Krucemburku kde se déšť pomalu začal měnit v sněhové vločky a sněžilo až do Žďáru nad Sázavou.
Moje krásná vesnička byla sněhem zasypaná a navodila mi vánoční náladu.
Při procházce jsem využila fotoaparát a snažila se předvánoční náladu zachytit ,ty nejkrásnější vzpomínky na dětství vyplavaly napovrch a já si nádherně užila celý den.
Rádio hlásí-vyhněte se Vysočině ,D1 zasekaná u Chotěboře kolona.
To se krásně poslouchá v teple s hrnkem teplého čaje,ale já musela také pomýšlet na cestu domů.
Jaké já mám štěstí,že jezdím po Kolínské.A ta nenínikdy tak plná a tak cesta po ní je v klidu a v pohodě.
Sice mi celou cestu zpátky opět podal sníh,( u Chotěboře kolony kamionů-naštěstí v protisměru)tentokrát až ke Kolínu,pak už sucho a u Českého Brodu se dokonce na mě začalo usmívat sluníčko.
A u nás sucho,tráva zelená-vánoce jen v kalendáři.
Karel Václav Rais
Cestička k domovu
známě se vine.
Hezčí je krásnější
než všecky jiné.
Douška a šalvěje
kolem ní voní,
nikde se nechodí
tak jako po ní.
A kdybych na světe
bůhví kam zašel,
tu cestu k domovu
vždycky bych našel.
A kdybych ve světě
smutně se míval,
na téhle cestičce
vždy bych si zpíval.
Jedno krásné pondělí ráno ke konci starého roku jsem sedla do svého zlatého bujného oře a vydala se směr Vysočina. Už když jsem vyjížděla,začalo pršet a pršelo celou cestu až do Krucemburku kde se déšť pomalu začal měnit v sněhové vločky a sněžilo až do Žďáru nad Sázavou.
Moje krásná vesnička byla sněhem zasypaná a navodila mi vánoční náladu.
Při procházce jsem využila fotoaparát a snažila se předvánoční náladu zachytit ,ty nejkrásnější vzpomínky na dětství vyplavaly napovrch a já si nádherně užila celý den.
Rádio hlásí-vyhněte se Vysočině ,D1 zasekaná u Chotěboře kolona.
To se krásně poslouchá v teple s hrnkem teplého čaje,ale já musela také pomýšlet na cestu domů.
Jaké já mám štěstí,že jezdím po Kolínské.A ta nenínikdy tak plná a tak cesta po ní je v klidu a v pohodě.
Sice mi celou cestu zpátky opět podal sníh,( u Chotěboře kolony kamionů-naštěstí v protisměru)tentokrát až ke Kolínu,pak už sucho a u Českého Brodu se dokonce na mě začalo usmívat sluníčko.
A u nás sucho,tráva zelená-vánoce jen v kalendáři.
